Papež František o naději

Když se mluví o naději, můžeme být nakloněni rozumět jí podle běžného chápání, tedy jako vztahu k něčemu krásnému, co si přejeme, ale co se může uskutečnit či nikoli. Mít naději znamená toužit po tomto uskutečnění. Říká se například: „Doufám, že zítra bude hezké počasí!“ Víme však, že na druhý den se počasí může pokazit. Křesťanská naděje není taková. Křesťanská naděje je očekávání něčeho, co již bylo uskutečněno; tedy jako dveře, které tam jsou, a já doufám, že k nim dojdu. Co mám dělat? Kráčet k těmto dveřím! Jsem si jist, že ke dveřím dojdu. Taková je křesťanská naděje, totiž mít jistotu, že jsem na cestě k něčemu, co existuje, a nikoli něčemu, o čem si přeji, aby existovalo. Toto je křesťanská naděje, totiž očekávání toho, co již bylo uskutečněno a jistě se pro každého z nás uskuteční.

Inspirace o naději

Spása je jistota. Protože nám ji všem Ježíš získal svým křížem a vzkříšením. To jsou ty otevřené dveře. Jediná nejistota je to, jestli k těm dveřím přijdeme a tedy vstoupíme do slávy Boží. Ale právě křesťanská naděje tuto lidskou nejistotu překonává. Naděje nám pomáhá unést nejistotu naší křehkosti a dosáhnout jistoty naší spásy.


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.